Ruský elektromobil míří na trh: Co o něm víme?

Historie vývoje elektromobilů v Rusku

Historie elektromobilů v Rusku je daleko bohatší, než by si většina lidí myslela – začíná totiž už na začátku minulého století. Představte si, že už za carského Ruska místní inženýři zkoušeli různé způsoby elektrického pohonu. Tehdy se elektromobily zdály jako slibná budoucnost vedle vozů se spalovacím motorem, jenže technologie ještě nebyla dost vyspělá a chyběla infrastruktura pro jejich běžné používání.

V sovětské době se vývoj ruských elektromobilů výrazně posunul, zvlášť mezi padesátými a osmdesátými lety. Sovětští konstruktéři vytvořili několik prototypů elektrických aut hlavně pro městskou dopravu a speciální využití. Byla to solidní, odolná vozidla přizpůsobená drsným klimatickým podmínkám, které Rusko prostě má. Zajímavý byl třeba projekt moskevské automobilky, jejíž elektromobil testovali přímo v městské dopravě.

V sedmdesátých letech vzniklo několik experimentálních modelů, které měly ukázat, že sovětský průmysl dokáže konkurovat Západu. Jenže z prototypů se nikdy nestala sériová výroba. Chyběly peníze, baterie fungovaly špatně a dobíjecí stanice prakticky neexistovaly.

Po rozpadu Sovětského svazu to s elektromobily šlo rychle dolů. Ruský automobilový průmysl zápasil o přežití a bylo potřeba zachránit aspoň běžnou výrobu klasických aut. Až začátkem nového tisíciletí se ruské elektromobily vrátily do hry, když se celý svět začal víc zajímat o elektromobilitu.

Moderní kapitola začala kolem roku 2010, kdy se do vývoje pustilo několik ruských firem a výzkumných center. Firma Yo-mobil představila hybrid, který mohl jezdit i čistě na elektřinu. Projekt vzbudil velké nadšení, ale nakonec ztroskotal na penězích a technických potížích.

Postupně přibývaly další pokusy, některé i s podporou státu. Ruská vláda si uvědomila, že elektromobilita má strategický význam, a začala domácí výrobce podporovat dotacemi a daňovými úlevami. Vznikla specializovaná výzkumná centra, která se soustředila na baterie, elektromotory a řídicí systémy.

Důležitým okamžikem byl rok 2018, kdy se objevila Zetta – malé městské elektrické auto. Tento ruský elektromobil byl navržený přímo pro městský provoz, měl kompaktní rozměry a slušnou cenu. Výrobce oznámil plány na sériovou výrobu, což vyvolalo naději na rozvoj domácího trhu.

Zároveň začaly i tradiční automobilky jako AvtoVAZ přemýšlet o elektrických verzích svých vozů. Měly oslovit víc zákazníků, ale narážely na vysoké výrobní náklady a malý zájem na domácím trhu.

Současní ruští výrobci elektrických vozidel

Elektromobily v Rusku zažívají opravdu zajímavé období. Vývoj tamního trhu je svým způsobem jedinečný – odráží nejen to, co se děje ve světě automobilů obecně, ale také specifickou situaci ruské ekonomiky a stav infrastruktury v zemi. Zatímco na Západě a v Číně už do elektromobilů proudí obrovské peníze, v Rusku je to všechno ještě poměrně čerstvá záležitost.

Co stojí za tím vším? Nejde jen o technologický pokrok. Rusko chce být v autách soběstačnější a méně závislé na dovozech. Proto vláda aktivně podporuje místní výrobce – dotacemi, daňovými úlevami a dalšími opatřeními. Vytváří se tak prostředí, kde má rozvoj elektromobility skutečně šanci.

Když se podíváme na konkrétní výrobce, vynikne především Evolute. Tato firma vznikla ze spolupráce bankovní skupiny Sberbank a automobilky Sollers. Jejich cíl? Vyrábět elektromobily, které si budou moct dovolit běžní lidé. Model Evolute i-Pro jako první sériově vyráběný vůz ukázal, že ruský průmysl dokáže držet krok se zahraniční konkurencí, alespoň co se základních parametrů týče.

Pak tu máme Zettu, která vsadila na něco jiného – malá městská auta za rozumné ceny. Žádné honičky za luxusními značkami, prostě praktické řešení pro každodenní ježdění po městě. A to dává smysl, ne?

Moskevský závod Renault Russia prošel v roce 2022 velkými změnami vlastníků, ale pořád hraje důležitou roli. Dřív vyráběl auta pod francouzskou licencí, teď pokračuje pod ruským vedením a postupně přidává elektrické modely do nabídky.

Překvapivé jméno v této oblasti? Aurus. Tahle značka vyrábí luxusní vozy pro státní představitele, ale i ona ohlásila elektrické verze svých modelů. To ukazuje, že elektromobilita v Rusku není jen o hromadné dopravě – proniká i do prémiového světa. Aurus reprezentuje technologickou špičku ruského automobilového průmyslu, takže jeho vstup do elektromobility může změnit to, jak se na ruské elektromobily díváme doma i v zahraničí.

Nesmíme zapomenout na Kamu, tradiční výrobce nákladních aut a autobusů. Ta investuje solidní peníze do elektrických autobusů a nákladních vozidel. Pro elektrifikaci veřejné dopravy ve velkých ruských městech je to klíčové. Elektrické autobusy Kama už jezdí v několika městech a představují důležitý posun k udržitelnější městské mobilitě.

A teď něco úplně nečekaného – Kalashnikov Concern. Ano, ten známý výrobce zbraní! Předvedli koncept elektrického vozu CV-1. I když to není sériový produkt, spíš takové předvedení schopností, ukazuje to, jak široký zájem o elektromobilitu v Rusku panuje. Že tradiční průmyslové giganty začínají experimentovat s elektromobily, může přinést zajímavé technologie a nápady.

Model Zetta a jeho technické parametry

Zetta je zajímavý pokus o ruský elektromobil, který měl nabídnout dostupné řešení pro jízdu po městě. Vznikl v době, kdy v Rusku začali lidé víc přemýšlet o ekologické dopravě a hledali alternativu k vozům ze zahraničí.

Co se týče technických parametrů, Zetta je šitá na míru městským ulicím. Elektromotor má výkon kolem 15 kW, což je zhruba 20 koní. Na první poslech to zní docela málo, že? Ale když si to představíte – pro cestu do práce, k nákupům nebo na návštěvu přes půl města to vlastně stačí. Maximálka je sice okolo 120 kilometrů v hodině, ale upřímně, kdy byste ji v centru města využili?

Lithium-iontové baterie s kapacitou asi 10 kWh zvládnou až 200 kilometrů po městě na jedno nabití. To je docela slušné číslo – dá se s tím vyjet celý týden, když denně projedete třeba třicet kilometrů. Nabíjení? Z klasické zásuvky doma to zabere šest až osm hodin, třeba přes noc. Na rychlonabíječce to jde samozřejmě rychleji.

Rozměry vozu jsou opravdu praktické – 3,5 metru na délku, půldruhého metru na šířku a asi 1,6 metru na výšku. Zaparkovat s tím je hračka, vejdete se i do těch nejmenších mezer mezi auty. Celá Zetta váží kolem 650 kilogramů, přičemž velkou část váhy tvoří právě baterie.

Karoserie je z kompozitních materiálů – lehčí než klasický plech, ale přitom dostatečně pevná. Dovnitř se vejdou čtyři lidi, i když reálně je to pohodlnější spíš pro dva nebo tři cestující. Kufr nabídne asi 200 litrů, což odpovídá velikosti auta. Na týdenní nákup to stačí, na stěhování už ne.

Zajímavá je rekuperace – při brzdění se kinetická energie mění zpátky na elektřinu a vrací se do baterií. V městském provozu, kde pořád brzdíte a zase zrychlujete, tohle opravdu pomáhá prodloužit dojezd. I klimatizace a další vychytávky jsou nastavené tak, aby zbytečně nevysávaly baterii.

Projekt Atom od společnosti Kalašnikov

Kalašnikov – ano, ta slavná zbrojovka – v roce 2018 překvapila celý svět. Na vojenském fóru Army-2018 totiž nepředstavila novou pušku, ale elektrické auto s názvem Atom. Kdo by to čekal? Ruský zbrojní gigant najednou v roli výrobce elektromobilů.

Je to vlastně fascinující. Představte si firmu, která po desítky let vyrábí zbraně, a najednou se rozhodne postavit elektromobil. Není to přesně ten typ změny, kterou by čekal málokdo? A přitom to dává smysl – tradiční zbrojovky hledají nové možnosti, jak využít své know-how v civilním světě.

Design Atomu byl... no, řekněme specifický. Kalašnikov vsadil na retro styl inspirovaný sovětskými auty ze sedmdesátých let. Některým se to líbilo, jiní kroutili hlavou. Auto mělo údajně zvládnout 350 kilometrů na jedno nabití a stovku dokázat za šest sekund. Na papíře to znělo docela slušně.

Ruský elektromobil měl být vybaven špičkovými bateriemi a moderními řídicími systémy. Kalašnikov zdůrazňoval, že do projektu přenesl zkušenosti z vojenských technologií – hlavně tu legendární spolehlivost a odolnost. Ten nostalgický vzhled připomínající IŽ-2125 Kombi nebyl náhoda, měl vyvolat vzpomínky na sovětskou automobilovou éru.

Původní plány byly ambiciózní – konkurovat Tesle a dalším etablovaným značkám. Kalašnikov sliboval dostupnější alternativu k západním elektromobilům, která by přitom nic nepostrádala v kvalitě a výkonu. Šlo také o symboliku – ukázat světu, že Rusko dokáže držet krok s moderními technologiemi.

Realita ale bývá tvrdší než plány. Skočit z výroby zbraní rovnou k sériové produkci aut se ukázalo jako mnohem složitější výzva. Peníze, distribuční síť, servisy, certifikace... to všechno představovalo obrovské překážky. Ruský automobilový průmysl navíc neměl s elektromobily příliš zkušeností.

Atom nakonec zůstal jen prototypem. Sériová výroba se nikdy nerozeběhla a projekt zmizel v propadlišti dějin. Přesto ukázal jedno – že i v Rusku vnímají elektromobilitu jako budoucnost a chtějí být její součástí. Byť se to tentokrát nepovedlo.

Moskevský elektrobus a městská doprava

Moskevské elektrobusy znamenají obrovský posun vpřed pro ruský elektromobil a ukazují, jak vážně bere Rusko modernizaci své městské dopravy. Moskva se v posledních letech proměnila v obří zkušební laboratoř pro elektromobily vyrobené doma, a právě elektrobusy jsou tou nejviditelnější změnou. První z nich vyjely do ulic už v roce 2018 na vybraných linkách v centru města.

Vyrábí se v několika ruských tovarnách, přičemž hlavní slovo má Kamaz – firma známá výrobou těžkých užitkových vozidel. Ruský elektromobil v podobě městského autobusu musí zvládnout opravdu náročné podmínky, které jsou pro Rusko typické. Zkuste si představit: autobus musí fungovat i při třiceti stupních pod nulou! To není žádná sranda, a proto jsou moskevské elektrobusy konstruované tak, aby vydržely mráz celý rok.

Baterie v těchto autobusech pojmou tři sta až čtyři sta kilowatthodin energie, což stačí na dvě stě až tři sta kilometrů na jedno nabití. Nabíjecí stanice jsou rozmístěné po celém městě, hlavně v autobusových depech. Rychlonabíjení trvá několik hodin – zhruba přesně tak, jak dlouho mají řidiči přestávku mezi směnami.

Co to všechno přináší městu? Především mnohem čistší vzduch. Dieselové autobusy vypouštěly do ovzduší spoustu škodlivin, a právě v hustě obydlených čtvrtích se to pořádně projevovalo. Moskva má se znečištěným ovzduším dlouhodobé problémy, takže přechod na elektřinu dává smysl.

A co peníze? Zpočátku je elektrobus dražší než klasický, to je pravda. Ale když se podíváte na dlouhodobé náklady, ušetříte hodně díky levnější elektřině a menším požadavkům na údržbu. Elektrický motor má prostě méně dílů, které by se mohly pokazit, a všechno vydrží déle.

Další ruská města jako Petrohrad nebo Kazaň se z Moskvy učí a postupně zavádějí vlastní elektrobusy. Rusko se při tom snaží být co nejvíc nezávislé – vyrábí si všechno doma a nespoléhá na zahraniční dodavatele. Je to součást širší strategie.

Vývoj mezitím běží dál. Nové generace moskevských elektrobusů mají výkonnější baterie, jsou úspornější a chytřejší. Propojení s inteligentním dopravním systémem města umožňuje lépe plánovat trasy a efektivněji využívat celou flotilu.

Státní podpora elektromobility v Rusku

Ruská vláda v posledních letech výrazně zvýšila podporu domácí výroby elektromobilů – jde o opravdu zásadní změnu směřování celého automobilového průmyslu. Co za tím stojí? Nejde jen o ochranu životního prostředí. Rusko chce být technologicky nezávislé a posílit vlastní automobilový sektor. A k tomu využívá celou paletu nástrojů – dotace, daňové úlevy, investiční pobídky. Cíl je jasný: elektromobily musí být dostupnější pro běžné lidi a zároveň musí dostat podporu výrobci.

Nejvýraznější je dotace na nákup nových elektromobilů vyrobených v Rusku, která může vyšplhat až na 625 tisíc rublů na jedno auto. To už je slušná částka, která změní kalkulaci při rozhodování o koupi. A co je důležité – tuhle podporu můžou čerpat jak běžní lidé, tak firmy. Jasně, program je nastavený tak, aby lidi volili ruské vozy místo zahraničních značek. Je to pochopitelné – domácí trh se tím posiluje.

Ale nestačí jen nabídnout lidem peníze na nákup. Co s autem, když nemáte kde nabíjet? Ruská vláda proto masivně investuje do infrastruktury – síť nabíjecích stanic roste po celé zemi. Stát rozdává granty a zvýhodněné úvěry firmám, které se do výstavby zapojí. A nejde jen o Moskvu nebo Petrohrad. Cílem je pokrýt i regiony, protože bez toho by elektromobily zůstaly jen městským luxusem.

Pro výrobce jsou připravené daňové úlevy na výrobu a vývoj. Když firma investuje do výzkumu nových technologií, může získat slušné slevy na dani z příjmu nebo se zbavit některých místních daní úplně. To dává smysl – jak jinak by měli domácí výrobci konkurovat zaběhnutým zahraničním gigantům?

Zajímavý je speciální režim pro průmyslové montáže. Výrobci elektromobilů platí nižší cla na dovoz součástek, které potřebují k výrobě. Díky tomu můžou stavět auta za rozumné ceny. Současně vláda tlačí na postupnou lokalizaci – chce, aby se co nejvíc dílů vyrábělo přímo v Rusku. Za pár let by měl být dodavatelský řetězec mnohem silnější.

Nejde jen o federální programy. Regionální vlády přidávají vlastní benefity – další dotace, bezplatné parkování pro majitele elektromobilů, přístup do vyhrazených pruhů. Moskva a Petrohrad jdou v tomhle příkladem a snaží se elektromobilitu dělat co nejatraktivnější.

Kam to všechno směřuje? Vláda počítá s tím, že do konce dekády budou ruské elektromobily běžným pohledem na silnicích. Peníze jdou do výzkumu baterií, elektrických pohonů a dalších klíčových technologií. Jde o víc než jen snížení závislosti na ropě – Rusko chce vybudovat průmysl, který bude konkurenceschopný i na světových trzích. Celý ten systém podpory elektromobility je promyšlený – propojuje finanční pobídky, infrastrukturu i výzkum do jednoho celku.

Nabíjecí infrastruktura na ruském území

Víte, co vlastně drží elektromobily v Rusku zpátky? Je to především nedostatek míst, kde by se daly dobít. Nabíjecí infrastruktura je prostě klíčová – bez ní by domácí elektromobily neměly šanci na úspěch. Poslední dobou se ale situace mění. Ruská vláda i soukromé firmy konečně pochopily, že je potřeba něco dělat, a tak se do budování nabíjecích stanic pouštějí naplno.

Jak to tedy v Rusku s nabíjením vypadá? Moskva a Petrohrad jsou jasně napřed – tady najdete nabíječky v obchodních centrech, na parkovištích, podél hlavních silnic. Moskva sama má skoro třetinu všech nabíjecích bodů v celé zemi. Není to překvapení – lidé ve velkých městech mají víc peněz a o ekologickou dopravu se zajímají mnohem víc než v menších městech.

Jenže Rusko není jen Moskva. Představte si ty mrazy v zimě – baterie v elektromobilech tehdy fungují úplně jinak než v mírném podnebí. Výkon klesá, efektivita se propadá. Proto musí být moderní nabíjecí stanice vybavené systémy, které baterie předehřívají a udržují je v optimální teplotě. Bez toho by to v ruských podmínkách prostě nešlo.

Vláda má ambiciózní plány – do roku 2030 by měly vzniknout tisíce nových nabíjecích stanic. Na to rozdává dotace a daňové úlevy firmám, které jsou ochotné investovat. Energetické společnosti v tom vidí velkou příležitost – nový trh, nové služby, nové příjmy. A není se co divit.

Ruští výrobci elektromobilů jako Moskevský automobil nebo Kalashnikov Group mají vlastně výhodu – vědí přesně, co jejich vozy potřebují. Vyvíjejí baterie, které zvládnou extrémní teploty, a dbají na to, aby jejich auta fungovala s domácími nabíjecími standardy. Tahle lokální znalost trhu je neocenitelná.

Pravda, mimo velká města je to horší. Někde na Sibiři nebo na Dálném východě najdete nabíječku jednou za uherský rok. Zkuste si s elektromobilem zajet na delší výlet – může to být docela dobrodružství. Proto stát podporuje výstavbu takzvaných nabíjecích koridorů podél hlavních dálnic, které by propojily důležité regiony.

Do hry vstupují i soukromé firmy – vznikají společnosti, které se na provoz nabíječek přímo specializují. Spolupracují s obchodními řetězci, s developery, integrují nabíjecí body do nových bytových i komerčních projektů. Tahle spolupráce napříč odvětvími je naprosto nezbytná, protože elektromobilita není jen o autech – je to celý ekosystém.

Co se týče technických standardů, Rusko se postupně přibližuje k mezinárodním normám. Pro rychlé nabíjení se prosazuje standard CCS. Zároveň ale ruští výrobci vyvíjejí vlastní systémy přizpůsobené místním podmínkám. Může to časem způsobit problémy s kompatibilitou, ale na druhou stranu to dává větší prostor pro přizpůsobení technologií specifickým potřebám země.

Srovnání s čínskými a evropskými modely

Elektromobily z Ruska začínají přitahovat pozornost nejen doma, ale i v souvislosti s tím, co se děje na světovém trhu. Pojďme se podívat, jak si vlastně stojí proti těm zavedenějším značkám z Číny nebo Evropy, které mají v elektromobilitě pořádný náskok.

Za poslední roky se Čína stala jednoznačným lídrem v elektromobilitě. Firmy jako BYD, NIO nebo XPeng do toho nasyp­aly obrovské peníze a výsledky jsou vidět. Jejich baterie zvládnou klidně přes pět set kilometrů na jedno nabití. A co ruské elektromobily? Ty se snaží dotahovat, ale mají ještě co dohánět. Číňané mají velkou výhodu – vyrábějí lithiové baterie i další důležité součástky doma, takže můžou držet ceny nízko a kvalitu vysokou.

Evropa jde trochu jinou cestou. Volkswagen, BMW, Mercedes – to všechno míří na zákazníky, kteří chtějí luxus a nejnovější technologie. Jejich vozy mají skvělé zpracování, precizní provedení a systémy, které vám usnadní život za volantem. Ruské elektromobily jsou naproti tomu praktičtější a dostupnější pro běžné lidi. Prostě reagují na to, co tamní trh potřebuje.

Když se bavíme o dobíjení, Evropa a Čína jsou na tom mnohem líp. Mají hustou síť nabíjecích stanic, zatímco v Rusku se teprve buduje. To ovlivňuje i to, jak musí být ruské elektromobily konstruované – počítají s tím, že mezi stanicemi budou větší vzdálenosti a že musí zvládnout mrazivé zimy.

Co se týče ceny, Číňané nabízejí nejlepší poměr toho, co dostanete za své peníze. Proto se jejich vozy prodávají i v Evropě. Evropské modely stojí víc, ale dostanete prémiovou kvalitu a prestižní značku. Ruské elektromobily hledají zlatou střední cestu – základní funkce za rozumnou cenu a odolnost vůči mrazu, která je tam prostě nezbytná.

V autonomním řízení a propojení s internetem vedou Číňané s jejich pokročilými systémy umělé inteligence. Můžete si vůz ovládat na dálku a dostávat aktualizace softwaru. Evropané zase sází na promyšlené asistenční systémy, které splňují přísné bezpečnostní normy. Ruské elektromobily jsou v téhle oblasti ještě na začátku, navíc jim komplikuje situaci omezený přístup k některým západním technologiím kvůli geopolitickému napětí.

Bezpečnost je samozřejmě zásadní. Evropské modely tradičně vévodí díky důkladnému testování podle Euro NCAP. Čínské vozy ale za poslední roky hodně zabodovaly a mnohé už mají pět hvězdiček. Ruské elektromobily musí dokázat, že jsou stejně bezpečné, pokud chtějí uspět i mimo domácí trh. A to znamená investovat do testů a certifikací podle mezinárodních standardů.

Cenová dostupnost pro ruské spotřebitele

Cenová dostupnost ruských elektromobilů rozhoduje o tom, jestli se tato vozidla skutečně prosadí mezi běžnými lidmi. Výrobci dobře vědí, že průměrná ruská rodina nemá takové finanční možnosti jako domácnosti na Západě. Proto musí být ceny nastavené tak, aby odpovídaly realitě místního trhu.

Od začátku se ruští výrobci snaží vytvořit elektromobily, které si budou moci dovolit opravdu široké vrstvy obyvatel. Zahraniční značky obvykle přicházejí s luxusními modely pro movitější zákazníky, ale domácí firmy jdou jinou cestou. Chtějí nabídnout spolehlivá auta za ceny, které dávají smysl pro běžnou rodinu.

Velkou výhodou je výroba přímo v Rusku. Když se komponenty vyrábějí místně a neplatí se dovozní cla, náklady klesají. Díky tomu můžou být ceny výrazně nižší než u dovážených aut. K tomu se přidává státní podpora – dotace a daňové úlevy ještě víc snižují částku, kterou zaplatíte.

Běžný ruský elektromobil pro jízdu po městě stojí zhruba stejně jako standardní auto se spalovacím motorem střední třídy. Takováto cenová politika vychází z reálné situace v zemi a ze snahy vyrobit auto pro masy. Kdyby byla cena moc vysoká, elektromobily by zůstaly jen pro úzkou skupinu lidí a o masovém rozšíření by se dalo zapomenout.

Nejde ale jen o nákupní cenu. Provoz elektrického auta vyjde levněji než benzinové nebo naftové. Elektřina je dostupnější než pohonné hmoty, údržba téměř žádná a elektrický motor vydrží dlouho. Když si to sečtete, celkové náklady za celou dobu používání jsou výrazně nižší. A právě na tohle si lidé stále víc dávají pozor – zajímá je, kolik je auto bude stát za pět nebo deset let, ne jen při koupi.

Aby byl elektromobil dostupnější, nabízejí banky ve spolupráci s výrobci speciální úvěry se zajímavými úroky. Často s delší dobou splácení a nízkou akontací, což umožňuje pořídit si elektromobil i rodinám, které nemají velké úspory.

V různých částech Ruska se liší příjmy i dostupnost nabíječek, proto se ceny přizpůsobují konkrétním regionům. Výrobci často spolupracují s místními úřady a vytvářejí komplexní nabídky – zvýhodněná cena auta plus instalace domácí nabíječky a další výhody v jednom balíčku.

Ruské elektromobily jsou jako jejich rakety - impozantní na papíře, ale v praxi raději doufáte, že budete mít poblíž dobrou autobusovou zastávku

Vladimír Kostomarov

Výzvy klimatu a velkých vzdáleností

Elektromobily v Rusku se potýkají s problémy, o kterých se výrobcům na Západě ani nesní. Představte si, že vyrážíte ráno do práce a venku je minus čtyřicet. Vaše baterie má najednou poloviční výkon a dojezd, který sliboval výrobce, se prostě rozplyne. To není science fiction – to je ruská realita několik měsíců v roce.

Zkuste si to vybavit: elektromobil musí fungovat spolehlivě v rozmezí teplot, které sahá od mrazivých minus čtyřiceti až po letních třicet stupňů. Lithium-iontové baterie prostě takové extrémy nemají rády. Když přijde opravdová zima, může se stát, že ztratíte až polovinu běžného dojezdu. Pro někoho, kdo potřebuje auto každý den, je to skutečný problém.

Ruští inženýři to ale nevzdávají. Pracují na systémech, které baterie předehřívají ještě před tím, než nasednete. Vyvíjejí pokročilé izolační technologie a tepelné managementové systémy, které hlídají optimální teplotu baterií, aniž by při tom žraly spoustu energie. Je to neustálý boj s přírodou.

A pak jsou tu ty vzdálenosti. Když někdo v Německu nebo Francii řekne dálková cesta, myslí tím možná tři sta kilometrů. V Rusku? To je jen skok k sousedům. Stovky, často tisíce kilometrů dělí jedno město od druhého. V evropské části země jsou vzdálenosti ještě nějak zvládnutelné, ale směrem na východ to začíná být opravdu divoké.

Kde tady nabijete? To je klíčová otázka. V Moskvě nebo Petrohradu najdete nabíjecí stanice relativně snadno. Ale zkuste vyrazit kamkoliv mimo velká centra – tam je to s infrastrukturou bída. Budování sítě nabíječek na dlouhých trasách mezi městy vyžaduje obrovské investice a koordinaci, kterou zatím nikdo pořádně nezvládl.

Mráz navíc nedopadá jen na baterie. Musíte vytápět kabinu, že ano? U běžného auta s motorem máte zadarmo teplo z motoru. U elektromobilu každý stupeň navíc v kabině znamená míň kilometrů v dojezdu. Proto vývojáři sází na chytrá řešení – efektivní tepelná čerpadla, systémy rekuperace tepla, někdy i samostatné malé topné jednotky, které vám předehřejí auto, zatímco je ještě na nabíječce.

A ještě něco: Rusko není jen Sibiř a mráz. Je to země s neuvěřitelnou rozmanitostí – od arktických oblastí až po subtropy na jihu. Auto musí fungovat všude, v každém klimatu, v každé zóně. To vyžaduje testování za všech možných i nemožných podmínek a technologie, které se dokážou přizpůsobit čemukoliv.

Vyrábět elektromobil pro ruský trh není jen o tom postavit dobré auto. Je to o pochopení reality země, kde příroda neodpouští chyby a kde vzdálenosti mění všechna pravidla hry.