Jak správně vypustit vířivku: Kompletní postup krok za krokem

Vypnutí vířivky a odpojení od elektřiny

Bezpečné vypnutí vířivky? Není to žádná věda, ale pár důležitých kroků si pohlídat musíme. Základem je správně vypnout napájení přes hlavní vypínač na ovládacím panelu. Nestačí jen zmáčknout pauzu nebo režim spánku - to by některé části mohly zůstat pod proudem.

Dáme tomu tak 5 minut na vydýchání, ať se všechna elektronika pořádně vybije. Pak přijde na řadu vytažení kabelu ze zásuvky nebo vypnutí jističe. Máte-li vířivku zapojenou napevno, radši zavolejte elektrikáře - bezpečnost především!

U venkovních vířivek je potřeba prokouknout rozvodnou skříň - nesmí tam zatékat! Pozor hlavně na topení a čerpadla, ty můžou být pod napětím i chvíli po odpojení. Mokré ruce a elektřina? To radši ne, to by byl pěkný tanec.

Než se pustíte do vypouštění, mrkněte taky na osvětlení, repráky nebo dávkovače chemie. I ty je třeba vypnout, ať nemáte později nepříjemné překvapení. U starších vířivek se vyplatí zkontrolovat kabely - občas už mají svá nejlepší léta za sebou.

Při kontrole elektrických částí buďte pečliví. Koroze nebo poškození? To chce řešit hned. A pamatujte - zapínat vířivku bez vody je jako startovat auto bez oleje. Nejdřív napustit, pak teprve zapnout. Tyhle základní pravidla vám ušetří spoustu starostí a peněz za případné opravy.

Kontrola vypouštěcího ventilu a připojení hadice

Tak jdeme na to - vypouštění vířivky není žádná věda, ale pár důležitých kroků si pohlídat musíme. Srdcem celého procesu je vypouštěcí ventil ve spodní části vany - většinou ho najdete zvenku.

Nejdřív sundáme ochranný kryt (bývá přišroubovaný nebo na cvak), a pořádně zkontrolujeme ventil samotný. Těsnění musí být jako nové a závit bez jediného škrábnutí - nikdo přece nechce, aby mu voda crčela, kam nemá.

Teď přichází na řadu to nejdůležitější - napojení hadice. Běžná zahradní hadice (ta klasická tříčtvrteční) většinou sedne jak ulitá. Než ji našroubujete, mrkněte, jestli není někde prasklá nebo přelomená. Pro jistotu můžete závit omotat teflonovou páskou - lepší dvakrát měřit, než jednou vytopit, že?

Pozor na umístění druhého konce hadice - voda z vířivky by vydala na menší rybník, takže potřebujeme spolehlivý odtok. Hadici pořádně zajistěte, ať vám během vypouštění neutече a neudělá ze zahrady bazén.

Poslední kontrola před startem je základ. Všechny spoje musí držet jak přibité, hadice nikde nesmí být přiškrcená a její konec musí mířit tam, kam má. Jestli používáte pomocné čerpadlo pro rychlejší vypouštění, šoupněte kontrolu i jemu.

A teď to hlavní - ventil otvírejte pomalu, jako když ladíte vodovodní kohoutek. První minuty sledujte jako ostříž, jestli voda teče tam, kam má. Kdyby cokoliv vypadalo podezřele, radši ventil zavřete a překontrolujte všechny spoje. Lepší strávit pár minut kontrolou než celý den vysoušením.

Otevření ventilu a zahájení vypouštění vody

Vypouštění vířivky není žádná věda, ale chce to trochu toho umu. Nejdřív musíte najít vypouštěcí ventil - většinou je schovaný za servisním panelem dole na vířivce. Každá vířivka je jiná, takže možná budete chvilku hledat, ale nebojte, určitě ho najdete.

Než se do toho pustíte, připravte si všechno potřebné. Zahradní hadice je váš nejlepší kámoš - našroubujete ji na ventil a nasměrujete tam, kam chcete vodu vypustit. A pozor, ta voda je plná chemie, takže ji radši nepouštějte na zahrádku, ať vám nezničí kytky.

S ventilem zacházejte opatrně, žádné trhání silou. Když půjde ztuha, což se občas stává, když se dlouho nepoužíval, zkuste s ním zlehka zahýbat. Je to jako s tou ztuhlou zavařovačkou - chce to cit, ne sílu.

Jakmile voda začne téct, mějte oči na stopkách. Koukněte, jestli někde neprotéká kolem ventilu nebo hadice. Lepší je zkontrolovat to hned na začátku, než abyste pak museli vytírat loužičky.

To vypouštění může trvat i několik hodin, ale nenechávejte to jen tak být. Ze začátku je tlak největší a mohlo by se stát, že se hadice ohne nebo se někde ucpe. To byste pak koukali, jakou spoušť byste našli.

No a když už je vířivka prázdná, máte ideální příležitost se podívat, jestli někde není něco, co by chtělo vyčistit nebo opravit. Je to jako když vypustíte rybník - najednou vidíte, co bylo předtím pod vodou schované.

Hlavně pamatujte, že ta voda z vířivky není úplně čistá. Je v ní spousta chemie, takže ji radši vypouštějte do kanalizace. Váš trávník by vám za chemickou spršku určitě nepoděkoval.

Odstranění zbývající vody pomocí čerpadla

Jak dostat vodu z vířivky? Je to vlastně docela věda! Nejdřív vypustíme hlavní objem přes ventil, ale tím to nekončí - voda se totiž ráda schovává ve všech možných zákoutích.

Víte, co je na tom nejhorší? Ta zákeřná voda, co zůstává na dně a v trubkách. Bez pořádného čerpadla se prostě neobejdete. Nejlíp se osvědčilo ponorné čerpadlo nebo šikovný průmyslový vysavač. Jasně, že první věc je odpojit proud - s elektřinou nejsou žádné žerty!

Čerpadlo dáme tam, kde je největší louže, většinou uprostřed vířivky. Pak s ním putujeme po všech koutech - však to znáte, jak se voda umí schovat v každém záhybu. Obzvlášť zákeřné jsou ty trysky, tam se voda drží jak klíště. Fígl je použít gumovou stěrku a zahnat všechnu vodu k čerpadlu.

S vysavačem na vodu je to podobné, ale má výhodu, že se dostane i do těch nejužších škvír. Nejlepší je začít nahoře a postupně jet dolů. Proč? Protože tak nic nepřehlédnete a voda nemá kam utéct.

A co ty trubky? Tam pomůže trocha stlačeného vzduchu. Jen opatrně s tlakem, ať něco nepraskne! Po tom všem necháme vířivku vydýchat - otevřeme všechny kryty a necháme proudit vzduch. Fén nebo větrák celý proces pěkně urychlí.

Nakonec všechno pořádně zkontrolujeme. Hlavně pod sedačkami a kolem světel - tam se ráda schovává poslední vlhkost. Je to sice makačka, ale když to uděláte pořádně, vydrží vám vířivka jako nová.

Vířivka se nevypouští sama, musíš jí pomoct. Jako v životě, kde každý krok vyžaduje tvoji pozornost a péči.

Radovan Holub

Vysušení povrchu vířivky suchým hadrem

Každý, kdo má doma vířivku, to zná - vypustit vodu je jen začátek. To nejdůležitější přichází potom - pořádně všechno vysušit. Vezměte si čistý, měkký bavlněný ručník a pojďme na to.

Začněte pěkně od horního okraje a postupujte dolů, jako když utíráte zamlžené zrcadlo. Ručník budete muset párkrát vyměnit za suchý - mokrým hadrem nic pořádně nevysušíte, to by byla zbytečná práce. Ty záludné rohy a záhyby si zaslouží extra péči, tam se voda ráda schovává.

U akrylátového povrchu buďte jako motýl - jemně a s citem. Krouživými pohyby a měkkým hadříkem dosáhnete nejlepších výsledků. Když narazíte na urputnou kapku, nechte ji nejdřív nasáknout do hadru. Násilím nic nezmůžete, jen byste si pokazili povrch.

Nezapomeňte na schůdky a okraje - i tam se dostala voda a mohla by tam začít řádit plíseň. A ten prostor pod krytem? Ten je jako magnet na vlhkost, tak ho určitě nevynechejte.

Po prvním kole nechte vířivku půl hodinky vydechnout a pak ještě jednou všechno přejeďte suchým hadrem. Je to jako když vytíráte podlahu - dvakrát je prostě líp než jednou. Zvlášť když plánujete vířivku na čas odstavit.

Tohle důkladné sušení není jen nějaká zbytečná piplačka - chrání vaši vířivku před plísněmi a bakteriemi, které by vám příště mohly pěkně zavařit. A když se chystáte na zazimování, je to prostě povinnost. Zmrzlá voda dokáže nadělat pěknou neplechu.

Vyčištění filtrů a trysek

Udržovat vířivku v top stavu není žádná věda, ale chce to pravidelnou péči. Srdcem celého systému jsou filtry a trysky - když se o ně dobře postaráte, odmění se vám křišťálově čistou vodou a parádním masážním prouděním.

Než se pustíte do vypouštění, nejdřív se postarejte o filtry. Vypněte proud, vytáhněte je z pouzdra a pořádně je prohlédněte. Vidíte ten nános? To jsou všechny nečistoty, které zachytily místo toho, aby skončily ve vodě s vámi. Nejdřív je spláchněte silným proudem vody - už tenhle jednoduchý krok udělá hodně práce.

Pro opravdu důkladné vyčištění si pořiďte speciální čistič na filtry. Nechte filtry přes noc namočené v roztoku - ráno budete zírat, kolik špíny se uvolnilo! Pak už jen pořádně propláchnout čistou vodou, dokud neteče úplně čirá.

S tryskami je to podobné. Časem se v nich usadí vodní kámen a minerály - asi jako když se vám zavápní konvice. Speciální odvápňovač určený pro vířivky si s tím hravě poradí. U vyjímatelných trysek nezapomeňte zkontrolovat těsnění, ať vám pak někde neuniká voda.

Pevné trysky vyčistěte měkkým kartáčkem - žádné drátěnky nebo tvrdé kartáče, ať si nepoškrábete povrch! Když jsou trysky hodně zanesené, pomozte si čistícím roztokem pro celý systém - nalijete ho do vody před vypuštěním a on se postará o všechny ty neviditelné usazeniny v trubkách.

Filtry měňte každých 4-6 týdnů a trysky čistěte aspoň dvakrát do roka. Je to jako s autem - pravidelný servis se vždycky vyplatí víc než pozdější velké opravy. A odměnou vám bude vířivka, která šlape jako hodinky a ve které se budete cítit příjemně a bezpečně.

Kontrola potrubí a technického stavu

Tak co, chystáte se vypustit vířivku? Pojďme si projít, na co všechno musíte myslet, než se do toho pustíte. Nejdůležitější je pořádně zkontrolovat celý systém - od potrubí až po ty nejmenší součástky. Však to znáte - lepší dvakrát měřit než jednou řezat.

Začněte tím, že se pořádně podíváte na potrubí. Hledejte jakékoliv praskliny nebo místa, kde by mohla prosakovat voda. Ventily musí jít otevírat a zavírat jako po másle - žádné zadrhávání nebo skřípání. Když narazíte na zaseknutý ventil, radši to vyřešte hned. Představte si tu polízanici, kdybyste uprostřed vypouštění zjistili, že nejde zavřít!

Filtr je další klíčová věc - špinavý nebo ucpaný filtr vám může pěkně zavařit. Je to jako když máte ucpaný odtok v kuchyni - nic moc příjemného, že? Mrkněte taky na čerpadlo, jestli funguje, jak má. To je srdce celého systému a bez něj budete nahraní.

Elektřina a voda, to je kapitola sama pro sebe. Všechny kabely musí být perfektně izolované a spoje vodotěsné. Bezpečnost především! Zkontrolujte i trysky - nikdo nechce, aby se mu při vypouštění nějaká uvolnila a odplula do neznáma.

A kam vlastně tu vodu vypustíte? Ujistěte se, že máte všechno promyšlené. Nechcete přece vytopit sousedy nebo si podmáčet vlastní základy. Terén musí být připravený na pořádnou sprchu.

Když narazíte na cokoliv podezřelého, radši zavolejte profíka. Je to sice další výdaj, ale pořád lepší než pak platit za větší škody. Vířivka není zrovna levná záležitost a zaslouží si pečlivou údržbu.

Zakrytí vířivky ochrannou plachtou

Každý majitel vířivky to zná - správné zakrytí je základ dlouhé životnosti. Není to jen o tom hodit na vanu nějakou plachtu. Je to jako když na zimu zazimováváte zahradu - chce to pečlivost a správný postup.

Nejdřív musíte vířivku pořádně vysušit. Vezměte měkký hadřík a vytřete každý kout do sucha. Jinak by se vám tam mohla zabydlet plíseň, a to nechcete, věřte mi. Zkontrolujte všechny ty ventily a výpustě - musí být zavřené jak trezor v bance.

Plachta musí sedět jak ulitá. Je to jako když si oblékáte bundu - nesmí nikde foukat. Ideálně požádejte někoho o pomoc, ve dvou to jde líp. Přetáhněte plachtu tak, aby přesahovala okraje aspoň o deset čísel. Pak ji pořádně přichyťte - k tomu slouží ty popruhy nebo gumové pásy.

V zimě to chce extra péči. Sníh dokáže být pěkná potvora - když se ho nakupí moc, může plachtu prověsit nebo dokonce poškodit. Moderní plachty už mají vychytávku v podobě speciální konstrukce proti hromadění sněhu - super věc!

Pro fajnšmekry existuje i možnost dvojité ochrany. Je to jako mít na posteli prostěradlo a peřinu - jedna plachta jde přímo na vodu, druhá přes celou vířivku. Tahle kombinace je super, když chcete mít jistotu, že je všechno v bezpečí.

Kvalitní plachta není levná záležitost, ale je to investice, která se vyplatí. Je to jako s dobrou zimní bundou - radši jednou pořádně investovat, než pak každou sezónu kupovat novou. Kontrolujte pravidelně, jestli není někde poškozená, i malá dírka může časem nadělat pěknou neplechu.

Zazimování v případě zimního období

Zazimování vířivky? Není to žádná věda, ale udělat to správně je základ, aby nám na jaře nezůstaly oči pro pláč.

Hele, než udeří první mrazíky, musíme se do toho pustit. Nejdřív vypneme proud - to je jasná jednička. Pak začneme s vypouštěním, a věřte mi, že tady se vyplatí být důkladný. Každá kapka, co tam zůstane, může v zimě nadělat pěknou neplechu.

Nejhorší průšvih může nastat v trubkách. Zamrzlá voda je jako malý demoliční tým - roztrhá vám to všechno na cimprcampr. Proto vezměte vysavač nebo kompresor a pořádně profoukněte každou trubku a trysku. Jo, a nezapomeňte na ohřívač - ten je na mráz extra citlivý.

Když máte všechno vypuštěné, nastává čas na ošetření povrchu speciální zimní chemií. Není to zbytečný luxus - ochrání vám to vířivku před řasami a navíc to pomůže udržet akrylát v dobré kondici.

Na závěr přijde to nejviditelnější - pořádné zakrytí. Kvalitní zimní plachta není levná, ale stojí za to. Pod ni hoďte savé polštářky - ty se postarají o vlhkost, co by se tam mohla srážet.

Během zimy nezapomeňte občas mrknout, jak si vaše vířivka vede. Hlavně po větším sněžení - nikdo nechce, aby se kryt prohnul pod tíhou sněhu. A na jaře? To už je jiná písnička - důkladná kontrola všeho, proplach systému a můžete se zase těšit na relax ve vířivce.